Vlk se nažere a koza zůstane celá. Tak si to ospravedlňujeme. Neboť nikdo z nás si neodnese z kanceláře na rameni tiskárnu nebo nenaloží po pracovní době do auta židli z kanceláře. Pěkným příkladem toho, jak to máme zakořeněno v lidské povaze, může být film z minulého režimu (ale tento fenomén je přítomen ve všech režimech) – Co je doma, to se počítá, pánové…

Nepoctivost je závažným tématem, o kterém se ale tak úplně nemluví. Spousta manažerů či šéfů je tiše toleruje a přehlíží. Ročně v Americe krádeže zaměstnanců z pracovišť firem vyjdou na 50 miliard dolarů, což je skoro srovnatelné s celým státním rozpočtem České republiky. Není to ale pouze český či americký fenomén, jak by se mohlo někomu zdát. Problém je to napříč celým světem. Manifestaci hesla, jež platilo za socialismu: „Kdo nekrade, okrádá rodinu“ bychom nalezli i v jiných kulturách a státech.

Příkladem nepoctivosti, vůči které je, na rozdíl od nedostatku toaletního papíru na sdílených toaletách, bojováno z úrovně státu, jsou padělky výrobků známých značek. Tyto padělky jsou hledány a postihovány celní správou, neboť snižují cenu a originalitu produktů těchto velkých značek. I když ze sociologického hlediska je jednoduše vysvětlitelné, proč si lidé padělky kupují. Chtějí zkrátka vypadat stejně jako ti, kteří si mohou dovolit originál, ale utratit míň peněz.

Jak předcházet nepoctivosti na pracovišti?

Způsobů, jak nepoctivosti ve škole nebo na pracovišti předcházet, je několik, ideální je pak kombinace některých z nich.

Prvním nástrojem může být vytvoření etického kodexu firmy, který bude umístěn na neustále viditelných místech v kancelářích, tak aby ho zaměstnanci neustále viděli. Neboť, co sejde z očí, sejde z mysli. Může tak fungovat i jednoduchá připomínající tabulka, aby si zaměstnanci neodnášeli domů, ať už omylem nebo záměrně, například kancelářské myši či klávesnice a další věci. Připomenutí existence firemního etického kodexu funguje dokonce i tehdy, když žádný kodex nemáte vytvořený…

Na to může navazovat nějaká přísaha, která bude složena se vstupem na univerzitu či do práce, a pak bude v potřebných chvílích připomínána, že byla složena. Stejně tak efektivní je například podpis, že dokument byl vytvořen bez porušení etických zásad a za co nejlepšího svědomí a vědomí jednotlivce.

Dalším způsobem je dohled. Dohled bez debat funguje. Otázka je, jakým způsobem je vykonáván. Nikomu by se asi nelíbilo pracovat v Panoptikonu navrženém Jeremy Benthamem, kde vězni mají prosklenou celou celu a věznice má půdorys kruhu. Uprostřed je strážní věž, ze které jde vidět do všech cel, ovšem z cel nejde vidět do věže díky systému zrcadel. V kancelářích na styl věznice by asi nikdo pracovat nechtěl.

Nicméně, když se podíváme na možný a příjemnější dohled, může být vykonáván ve firmě například dvěma skupinami, které spolu nepřijdou do kontaktu a neznají se. Nemají tak žádný důvod druhou skupinu podržet a jen objektivně zkontrolují jejich práci.

Epidemie nepoctivosti

Nepoctivost se mezi zaměstnanci či ve skupinách může šířit jako epidemie. Není tedy dobré ji podceňovat, neboť jakmile se stane běžné pro jednoho zaměstnance podvádět, velmi lehce se to přenese i na ostatní. Poté vám celá firma může účtovat více odpracovaných hodin, než reálně udělá, což se, pokud to klient zjistí, rozhodně dobře nepodepíše na vaší pověsti.

Stejně to funguje i naopak. Pokud budeme dávat dostatek příkladů, jak se lidé nepoctivosti postavili, například odmítli úplatek atp., budeme šířit pozitivní nádech této „epidemie“ a bude to mít i kladný vliv na morální chování jednotlivců na pracovištích.

O nepoctivosti víme zatím málo, ale co víme jistě, je její dopad na firemní rozpočty, který není radno podceňovat. Víme, díky experimentům, i o možných nástrojích, jak nepoctivost řešit, ale ještě nás čeká dlouhá cesta, abychom vyvinuli skutečně funkční prvky, které uzpůsobí podmínky tak, aby v nich nikdo nepodváděl.