Cal Newport – Hluboká práce: Pravidla pro soustředěný úspěch v roztěkaném světě (2016)

„Schopnost vykonávat hlubokou práci se stává vzácnou přesně ve stejnou dobu, kdy se stává velmi cennou pro ekonomiku. Ta hrstka lidí, která na této dovednosti pracuje, se bude mít dobře.“

Kniha Hluboká práce pomáhá jednotlivcům poznat hodnotu soustředěné práce a radí, jak jí dosáhnout. Zároveň také učí firmy, jak přestat plýtvat lidskými zdroji. Dnešní pracovníci neustále bojují s nedostatkem soustředění. To je narušováno mnoha okolními jevy – od upozornění ze sociálních sítí a firemních komunikačních nástrojů přes obrovské otevřené kanceláře až po nesvobodu zorganizovat si práci podle svého.

Co je hluboká práce?

Newport definuje hlubokou práci jako „všechny profesionální aktivity, které probíhají ve stavu soustředění bez vyrušování a posouvají vaše poznávací schopnosti až na hranici možností“. S obrovským množstvím rušivých elementů kolem nás zároveň hovoří o hluboké práci jako o superschopnosti 21. století, která je stejně vzácná, jako je cenná.

Proč je hluboká práce tak cenná?

Některá povolání se dají automatizovat, u jiných to naopak nepřichází v úvahu a jsou proto vysoce ceněná. Mezi takové podle Newporta patří všichni zkušení pracovníci, kteří umí ovládat inteligentní nástroje a rozumí datům. Dále také programátoři, konzultanti, marketingoví experti, designéři, spisovatelé a hudebníci. Pokud právě oni ovládnou umění hluboké práce, čeká je zářná budoucnost. I když člověk těmito dovednostmi nedisponuje, stále může uspět díky schopnosti rychle se učit novým věcem a zároveň produkovat výstup rychle a na vysoké úrovni – s čímž opět souvisí i umění hluboké práce.

Jak si osvojit hlubokou práci?

Pravidlo #1: Pracuj hluboce

Klíčem k úspěchu je stanovit si rituály a rutinní záležitosti, které pomohou udržet pozornost.

  • Minimalizuj „mělké“ úkoly a soustřeď se primárně na velké věci.
  • Rozděl si čas. Urči si velké věci, které musíš splnit a nech si volné okno i na nečekané události. Čas si můžeš rozdělit na úrovni dne, týdne nebo i celého roku. Stanov si dvouhodinové okno, které každý den věnuješ hluboké práci a ničemu jinému. Stejně tak si můžeš určit jedno konkrétní místo, na kterém se hluboké práci budeš věnovat.

Pravidlo #2: Nezapomínej se nudit

Nuda má smysl. Nevyplňuj každou volnou chvíli čtením zpráv či notifikací, sledováním videí nebo posloucháním podcastů. Nuď se. Tvůj mozek dostane příležitost přijít s originálními nápady a myšlenkami, na které jinak v náporu vnějších podnětů není prostor.

Pravidlo #3: Zruš sociální sítě

Většina z nás je používá, protože si myslí, že z nich má určitý užitek. Newport tvrdí, že bychom si měli naše komunikační prostředky vybírat s mnohem větší opatrností. Identifikuj takové nástroje, které ve svém životě potřebuješ ke štěstí a úspěchu. A přijmi jen ty, u kterých převažuje pozitivní efekt nad negativním.

Pravidlo #4: Zbav se mělkých povinností

Člověk často hluboké práci nedokáže věnovat ani 4 hodiny denně, protože je neustále vyrušován nepodstatnými věcmi. Newport přichází s několika tipy:

  • Změř, kolik času trávíš zbytečnostmi a snaž se tento čas minimalizovat.
  • Dokonči svou práci včas a nepracuj znovu večer. Fixní rozvrh znamená vyšší produktivitu.
  • Nesnaž se odpovídat na všechny zprávy. Nemusíš být dostupný/á vždy. Nauč ostatní, že tvůj čas je omezený.

David Graeber – Bullshit Jobs: A theory (2018)

„Jak můžeme vůbec mluvit o důstojnosti v práci, když jsou lidé, kteří cítí, že jejich pozice by neměla existovat?“

Kniha Bullshit Jobs: A Theory anarchistického antropologa Davida Graebera je zamyšlením nad tím, jak se vůbec stalo, že existují práce, které jsou zcela zbytečné. Kniha vznikla na základě Graeberova článku, kde poukazoval na to, že v dnešní kapitalistické společnosti si k lepším penězům přijdou lidé na méně užitečných pozicích, jako jsou například lobbisté nebo korporátní právníci, než lidé na obecně prospěšných pozicích učitelů a zdravotních sester. Článek způsobil senzaci a položil nejen základ knize Bullshit Jobs, ale i spoustě výzkumů po celém světě. Britové odhalili, že 37 % zaměstnanců má pocit, že jejich práce nemá přínos pro svět a ve stejném výzkumu si totéž myslí 40 % Nizozemců.

Co je bullshit job?

Bullshit job je práce, která je naprosto zbytečná a ani sám zaměstnanec nedokáže obhájit její existenci. Cítí se ale povinen předstírat, že to, co dělá, má smysl.

Bullshit job vykonávají například lidé, kteří jsou tu proto, aby udělali něco nebo někoho důležitým. Graeber zmiňuje firemní recepční, které mají ukázat významnost firmy, přestože často nemají mnoho na práci. Poukazuje také na „zaškrtávače políček“, jako jsou auditoři nebo bankéři, jejichž práce zahrnuje spoustu administrativy s cílem ukázat společnost/člověka v tom nejlepším světle, které ale často neodpovídá skutečnosti.

Proč takových pozic přibývá?

Už od 70. let 20. století panuje obecný názor, že neefektivita je lepší varianta než nezaměstnanost. Je lepší mít práci, byť nesmyslnou, než ji nemít vůbec. Na vině je také ztráta loajality jak ze strany zaměstnanců k firmě, tak naopak. V důsledku vznikají manažerské a „hlídací“ pozice, které dříve nebyly nutné.

Co se s tím dá dělat?

Graeber věří, že jedním ze způsobů, jak redukovat bullshit jobs, je oprostit práci od příjmu. Pokud člověk zvládne zaplatit nájem a zdravotní pojištění bez nutnosti vykonávat zbytečnou práci, pak má čas věnovat se smysluplným věcem. Autor knihy je jedním z propagátorů myšlenky nepodmíněného základního příjmu.

Linda Babcock & Sara Laschever – Why Women Don’t Ask: The High Cost of Avoiding Negotiation – and Positive Strategies for Change (2006)

„Ženy si neřeknou. Neřeknou si o vyšší plat, povýšení, lepší pracovní podmínky. Neřeknou si o uznání. Neřeknou si doma o pomoc. Ženy očekávají, že je život fér, a přestože je tu spousta důkazů o opaku, mnoho žen stále věří, že jednou svět fér bude.“

Přestože byla kniha vydána již v roce 2006, na aktuálnosti neztrácí dodnes. Nabízí podmanivou analýzu toho, proč ženy nevyjednávají a jak tento fakt zpomaluje cestu za rovnoprávností. Ženy jsou odedávna vedeny k tomu, aby byly laskavé a ochraňovaly své vztahy. To vede k nechuti požádat si o to, co si zaslouží, a vyjednat si lepší podmínky. Velkou vinu na rozdílu platů mužů a žen má právě rozdíl v (ne)schopnosti vyjednávat. Některé firmy mohou mít radost z toho, že jsou ženy méně finančně náročné a snažit se toho využít ve svůj prospěch. Všichni takto smýšlející by si však měli uvědomit, že nedostatek uznání a nízký plat dříve nebo později vyústí v demotivaci zaměstnankyně a jejímu odchodu za lepším. Úspora v platu jednotlivce zdaleka nepokryje náklady na nábor a zaškolení nového zaměstnance.

Proč si ženy neřeknou o to, co si zaslouží?

Zaměstnavatelé neradi platí víc, než musí. Nicméně často ustoupí požadavku na vyšší plat, pokud se jedná o hvězdného zaměstnance či nadějného uchazeče. Přitom ale platí, že kde není poptávka, tam není nabídka. Pokud si žena o zvýšení platu sama neřekne, s největší pravděpodobností přidáno nedostane. Ať už je žena v jakémkoliv věku, je zvyklá přijmout to, co je jí nabídnuto. Muž, na druhou stranu, bere částku pouze jako základ pro vyjednávání – podle studií muži vyjednávají 2x až 3x častěji než ženy. Důvod? Ženy se více starají o dopad svého chování na mezilidské vztahy.

Proč příležitost sama nezaklepe na dveře?

Autorky knihy míní, že místo toho, aby ženy hledaly způsoby, jak vybruslit ze složité situace v práci, raději se s ní smíří. Psychologové v této souvislosti dělí lidi na dva typy – jedni věří, že mají život ve své moci a jejich chování má na jejich osud velký vliv. Druzí naopak zastávají myšlenku, že se „jim život děje“. Ženy spadají do druhé kategorie mnohem častěji než muži. S tím souvisí i fakt, že ženy se spokojí s málem. A dokud je člověk spokojený, o lepší podmínky si neřekne.

Co to znamená pro manažery a HR specialisty?

Platové rovnosti uvnitř firmy je často těžké dosáhnout už jen proto, že ani nejlepší manažeři neumí číst myšlenky a zaměřují se jen na ty, kdo svou nespokojenost dají najevo. Ženy, které si nedokážou říct o lepší podmínky, budou raději hledat novou příležitost v jiné firmě. A to společnosti stojí miliony ročně. Demotivace zaměstnanců totiž velmi často vede ke snížení produktivity. Jedním ze způsobů, jak odchodu šikovných zaměstnankyň předejít, je větší transparentnost a jednodušší vyjednávání výše platu pro všechny. Podle autorek totiž problém netkví v tom, že by ženy byly špatné vyjednavačky, ale v tom, že mají odlišný přístup ke vztahům, začlenění do týmu a dlouhodobým cílům.