DOLLER má nemalou fanouškovskou základnu na sociálních sítích a v batohu ho nosí i nejeden influencer. Je stylový, elegantní a celý vyrobený v České republice. V době, kdy se klade čím dál větší důraz na osobní rozvoj, přibývá i chytrých pomocníků. DOLLER ale místo appky vsadil na papír, nad kterým se přemýšlí o vizích a cílech přece jen trochu lépe než nad displejem vyzařujícím „modré světlo“.

Honzo, začneme tím hlavním. V čem je DOLLER jiný než ostatní diáře?

Těch věcí je spousta, ale taková základní je, že nezačíná 1.1. a nekončí 31.12., je nedatovaný, můžeš začít kdykoli. Všechno, co tě napadne a chceš si splnit, obvykle přichází ze dne na den, nebo po nějakým delším přemýšlení. Neklade se tedy tolik důraz na to denní plánování, ale na dlouhodobé cíle… Co se chceš v životě naučit, co chceš zažít…? A jsou tam různý nástroje, jak si pomocí různých dílčích cílů ty velké cíle splnit.

Jak vlastně vznikla myšlenka na takhle specifický diář?

My jsme s Jirkou (Jiří Doležal, spoluzakladatel, pozn. red.) řešili, že máme tak trochu každý v tom životě bordel už během studia, tedy několik let před tím, než v roce 2015 DOLLER vznikl. Každý jsme přitom měli tu cestu úplně jinou. Jirka se soustředil na budoucí kariéru investičního bankéře, já jsem dělal při škole spoustu různých věcí, které mě bavily a pomáhaly mi i vydělat. Oba jsme měli stejný problém – neustálý pocit, že něco zapomínáme, a zároveň pocit, že někam běžíme, ale neposouváme se tam. Tak jsme hledali nástroje, které už na trhu byly, které by se zabývaly těmi dlouhodobými cíli. To za nás klasické diáře nesplňovaly. Nejen, že byly vázané na konkrétní rok, ale ještě tam chyběly jakékoli kontrolní body, zda člověk opravdu někam postupuje.

Co jiné motivační diáře?

Ty jsme zase zavrhli, protože mají tendenci radit, co máš dělat, abys byl šťastný a úspěšný, atd. A to nemáme rádi ani jeden. Takže jsme si museli vyrobit vlastní nástroj, který by tyhle věci kombinoval.

Je dneska Jirka investičním bankéřem? Dotáhl to k tomu cíli?

Není, sice navazující studium dokončil, ale aktuálně přerušil doktorské studium a oba se věnujeme naplno DOLLERu.

Vám oběma DOLLER život nepochybně změnil, protože je to vaše podnikání. Dá se ale říct, že diář může změnit život komukoli?

Já bych řekl, že určitě, ať už z naší osobní zkušenosti, nebo ze zkušeností, o které se s námi podělili naši uživatelé, kteří nám píšou maily a dávají zpětnou vazbu. Zrovna někdy včera nám přišla zpráva od kluka, který už má třetí DOLLER, že přestává zapomínat, protože vždycky ví, kde všechno najde. A že má daleko jasněji v tom, co by chtěl dělat do budoucna, protože ty vodítka má pořád před sebou. Taky nám chodí zpětná vazba, že se lidé cítí kreativnější. Kreativní je totiž každý, jen ta kreativita většinou postupně odchází v závislosti na typu studia a práce, kterou vykonáváš. I proto jsme ten design dělali co nejčistší, aby měl každý volnost psát si ty poznámky, jak bude chtít. Když se podíváš na náš Instagram, uvidíš reposty od různých lidí a na každém diáři je vidět, že ho dotyčný používá úplně jinak. Někdo si víc kreslí, někdo si spíš zapisuje, jako třeba já. A těch stylů je X a každý vypadá jinak. A pak jsou ty případy, kdy nám lidé píší, že se rozhodli změnit práci, založit rodinu a do roka si to splnili a podobně. Ale za to nemůže tak úplně jen DOLLER. Člověk se pořád musí snažit hlavně sám, aby si některé ty věci splnil.

Jak vypadá motivační diář a jak bys DOLLER popsal? Já se obávám, že si hodně lidí představí různé obrázky a motivační citáty nebo rady do života…

V DOLLERu je dohromady 8 citátů, ale není to něco, co tě má spasit a honit k tomu, abys něco dělala. Je to spíš o té motivaci vnitřní, že budeš něco dělat a budeš to dělat sama, protože víš, proč to děláš. Aby to neskončilo tak, že jdeš na školu, protože ti rodiče řekli, že je to dobrý a je to základ, což nerozporuju, ale musíš už zase vědět, na jakou školu chceš, abys tam 5 let neseděla zbytečně. Je dobrý vědět, kam směřuješ, v čem jsi dobrá, v čem jsi schopná se uživit a hledat tyhle věci a pojmenovávat je. Život ti nezmění citát nebo inspirativní rozhovor ve Forbesu, ale jenom to, že sám nebo sama chceš.

Jaký je ten argument, proč mít papírový diář a nemít všechno třeba v telefonu?

Každé digitální rozhraní je už nějakým způsobem dané, není tam prostor něco vytvářet. Všechno to vypadá stejně, to prostředí ani font se neliší. Ještě je tam ten rušivý faktor notifikací a dalších věcí, které na tebe v prostředí online diáře můžou vyskakovat, a ta pozornost hrozně rychle mizí, což je jeden z hlavních problémů dneška. To soustředění právě ten papír přináší. Daleko lépe se přemýšlí nad dlouhodobými cíli, protože je to daleko složitější proces, než něco naťukat do klávesnice. Navíc víš, že na tebe nevyskočí žádná notifikace, ale musíš se do diáře několikrát denně podívat. Uděláš si návyk a pamatuješ si, kde co bylo zapsané, jak to bylo zapsané a podobně.

DOLLER už má kolem sebe nemalou komunitu. Dá se říct, jaký typ lidí si DOLLERy kupuje?

Shrnout se dá to, že jsou to lidi, který se o sebe zajímaj, chtějí řídit svůj život a nechtějí jít jen tak s proudem. Věkově se to moc třídit nedá. Víme o uživatelích DOLLERu, kterým je 12, i o těch, kterým je 70. Takže je to spíš o typu člověka. Vždycky jsou to ti, kdo se chtějí někam posouvat, něco se učit, něco si plnit.

Zajímá tě zbytek rozhovoru? Tak sluchátka do ručky a poslechni si zbytek povídání s Honzou na SoundCloudu!

*

Chceš si DOLLER pořádně prohlédnout? Koukni na jejich  Facebookweb nebo Instagram!